V dnešním světě existuje mnoho vzrušujících věcí. Žel, i proto mnohdy nejsme schopni vnímat jemnost a krásu kolem sebe.
Květena v okolí Smržic je pestrá a rozmanitá. Pozornému oku neuniknou místa, která hýří barvami a tvary. Ale nenechme se mýlit - rostlinné poklady
můžeme najít za domem či v příkopě.
I proto vznikly tyto řádky. Ty, jenž je čteš, zkus vnímat život kolem sebe jinýma očima. Ne tolik konzumně, ne materiálně. To, co
je v přírodě k vidění bylo stvořeno pro potěchu lidského srdce, pro překlenutí těžké chvíle. Vše má svůj smysl a místo. I člověk – jeho
místo není jen v přítomnosti jiných lidí, ale i tam…, tam, kde jsi „sám“.
Najdi smysl svého života…Najdi svůj cíl!
Fyzická geografie
Pod názvem „fyzická geografie“ se neskrývá nic mimořádného či nepochopitelného. Jde jinými slovy řečeno o zeměpis,
který si můžeme nahmatat, osahat, který "roste" za naším domem. Pokud chceme zůstat u rostlin (protože rámec článku nedovoluje popsat
téma v celé šíři), měli
bychom si uvědomit několik skutečností.
Území naší obce je trvale osídleno od neolitu (mladší doby kamenné), tedy začátkem 6. tisíciletí př. Kr. (úrodnější pahorkatiny ještě dříve).
Nejstarší zemědělské kultury obsazovaly příhodné polohy na spraši, otevřené terény. Extenzívní zemědělství (tedy bez snahy vytěžit
co nejvíce za každou cenu) bylo proto bezpochyby také jednou z příčin druhové bohatosti náhradních společenstev – vlhkých luk.
S odvodněním na přelomu 50. – 60. let 20. století rostliny zmizely . Krajina tak byla ještě více „odpřírodněna“ (jakkoli nelogicky to zní).
Jižní a jihovýchodní okolí Smržic můžeme charakterizovat jako nivu větších přítoků Moravy. Tento typ zahrnuje výběžky Hornomoravského úvalu
podél větších říček (Blata, Valová, Český potok, Romže, Hloučela, apod.) v nížinné části okresu. Nivy vybíhají do šíře 2-4 km od přítoků a jsou
v nich soustředěny charakteristické biotické prvky. Na geologickém podloží - tvořeném mladými uloženinami přítoků Moravy - jsou černozemě na spraši
až hrubé hnědozemě. Ráz krajiny (jak víme) je extrémně plochý, typická výšková členitost (čili výškové rozdíly na 1 km vzdálenosti) je menší než
10 metrů, nadmořská výška kolem 200-230 m. n. m. „Nejplacatější“ krajina se vyskytuje v blízkém okolí Kostelce na Hané. Dominanty krajiny proto
tvoří již jednotlivé stromy nebo jejich skupiny. Ty jsou kombinovány s výraznými stavbami, z nichž v silně religiózním kraji vynikají kostely, v
neposlední řadě cukrovary, apod.
Katastr obce Smržice náleží svým reliéfem nejen do oblasti nejnižších teras a údolních niv na jihu a jihovýchodě (zaolešní, kolem studen,
Spodní hony), ale i plochých pahorkatin na severovýchodě (Šamanovy, Klíny za vývozem).
Pokud Vám staré názvy katastrálních území nic neříkají,
podívejte se na mapu katastrálního území obce Smržice.
Antropogenní činností se nám v okolí obce nezachoval žádný les, ani větší
louka či háj. V tak úrodné oblasti byla prioritou pole. Podle knihy "Smržice příroda – historie – lidé" (1994) měla obec ještě na počátku 20.
století poblíž Kaple na svahu Kosíře lesík. Vysoké náklady zapříčinily, že byl vytěžen. Ve středověku totiž sahal les téměř ke každé vesnici.
Kulturními zásahy člověka také došlo k odvodňování celých rovinných oblastí v okolí. To zapříčinilo nízkou ekologickou stabilitu (oproti vyvážené
biodiverzitě např. na Velkém Kosíři či Kladecku), projevující se např. i větrnou erozí a vysycháním slatinných půd.
Klimaticky jde o oblast suchou, teplou, s mírnou zimou.
Krajina patří k oblasti teplomilné květeny (tzv. Panonské termofytikum).
Dnes se vyskytujeme v oblasti, která je silně vysušována, půda je zasévána a orána tak, že to přesahuje hranice ekologické únosnosti.
Přesto jsou předpoklady pro zlepšení stavu poměrně vysoké – linie říček vymezují prostor, v němž je vhodné obnovit biokoridory,
které by výrazně převyšovaly plochý terén a kromě biologických funkcí by byly výraznými bariérami větrné eroze. Při geomorfologickém
rozlišení naší krajiny na pahorkatiny a nivy je nutno připomenout také cyklicky se opakující suchá období. Se snižujícím se členěním
krajiny souvisí větší záchytnost vodních srážek, proto se každoročně setkáváme s tzv. jevem „vádí“ Romže, periodické vysychání či narušení
přirozeného vodního režimu nadbytkem srážek, apod.
