V oblasti "Nad hliníkem", směrem k Studenci. Vytváří půdopokryvné polykormóny.
Popis
Páchnoucí, vytrvalá bylina, jedovatá, až 150 cm vysoká, statná. Lodyhy přímé, rýhované! Květenství bohatá, plochá, koruny bílé či narůžovělé. Kvete v červnu až červenci. Plody leskle černé peckovice. Plody jsou také jedovaté!
Poznámka
Je blízce příbuzný černému bezu, má však bylinný vzrůst. I proto jsem jej zařadil mezi rostliny - byliny.
Je rozšířen v Evropě i Asii. U nás roste na pasekách, na rumištích a křovinách. Přestože je jedovatý, užívá se jako léčivá rostlina.
Užívaná část je plod a oddenek. Plody se sbírají v době zralosti. Zpravidla se užívají čerstvé. Má charakteristický pach a chuť nasládle hořkokyselou. Oddenek se vykopává na jaře a na podzim. Rychle se omyje a suší. Ve větších dávkách celá rostlina vyvolává závratě.
Používá se při zánětlivých chorobách močových cest, při zánětech měchýře, aj. Konzumaci drogy je nutno konzultovat s lékařem!
Lidově se užívají listy, sušené ve stínu, při nachlazení.
"Všechny naše bezy patří do čeledi zimolézovitých -
Caprifoliaceae. Je zajímavé, že i další členové této čeledi mají
účinky dosti podobné bezu, ale jsou většinou více či méně jedovaté,
vyvolávají zvracení, prudké průjmy i křeče a bezvědomí.
Větší léčebný význam má hlavně kalina - Viburnum opulus L. a
Viburnum prunifolium L. Jedovaté jsou všechny části rostliny. Odvary
kůry slouží v ženském lékařství k zábraně hrozícímu potratu (že by
obsahovala fytohormony?) a proti silnému menstruačnímu krvácení .
Bobule mohou děti otrávit i smrtelně. Zvláště silným dráždidlem,
vyvolávajícím až puchýře, je lýko tušalaje V. lantana L. V parcích
pěstované další druhy ozdobné kaliny jsou rovněž jedovaté.
Velmi rozšířená naše liana, zimolez obecný (kozí list) Lonicera
xylosteum L. s červenými odporně hořké chuti je rovněž jedovatá, asi
jako chebdí, s podobnými indikacemi ( čistí krev, léčí revmatismus ).
Otrava bobulemi je možná, není však smrtelná. Pro odpornou chuť bobulí
nelze jich pozřít mnoho a také proto, že se ihned dostaví dávení a
průjem (což by snad bylo možno použít při otravě na vyprázdnění
žaludku a střev). Podle Lexina (1928) a Dragendorffa (1898) jsou jedlé
černé bobule, rostoucí na Kamčatce, příbuzné L. coerulea L. a rovněž
L. orientalis Lam., rostoucí v Malé Asii. Jedlé však nejsou černé
bobule našeho zimolezu černého Lonicera nigra L. Ozdobný, u nás obecně
v živých plotech pěstovaný pámelník hroznatý Symphorycorpus
racamerosus Mchx., nápadný hlavně na podzim svými bílými plody, pro
králíky neškodnými, patří též do této čeledě. Plody, ač jsou nechutné,
vyvolaly již dětské otravy, většinou dobře končící, neboť způsobují
rychle dávení. Jiný zahradní keř, oblíbený pro své pěkné květy, je
známá Weigelia Dierville rosea Wolf, která má jedovaté příbuzné (W.
Dierville japonica D. C.). Tyto rostliny se však ani v lidové léčbě
neuplatňují.
Tento dodatek zařazuji jednak pro úplnost poznání celé čeledě, a
také proto, že uvedené rostliny mají pro nás význam toxikologický.
Došlo často k otravám, hlavně u dětí. Některé z nich byly lidově
užívány podobně jako bez pro svoji močo- a potopudnost . Farmakologicky
jejich účinek dosud zkoumán nebyl." Autor: MUDr. Drahoslav Dostál
