Jak vnímám zeleň ve Smržicích

Tento příběh není o mě, ale o Smržicích

Že jsou Smržice společenství lidí, kteří sdílí toto území je snad každému jasné. Ale ne všichni si uvědomí, že součástí toho je i rostlinná říše, bez které bychom neexistovali.

Jednou za několik let napíšu článek, který se zelení kolem nás zabývá. Žiji zde více než 40 let a 50 let se zabývám botanikou - začala jsem skalkou ve školním věku, souvislou pomocí tatínkovi na zahradě při pěstování ovoce a zeleniny. Dokonce jsem se na sezónu nechala zaměstnat v ovocné školce, abych se naučila, jak se vypěstuje strom, jak se roubuje, očkuje, řeže. 

Ve Smržicích, kam jsem se v roce 1985 provdala, jsem se začala ještě hlouběji zajímat o množení dřevin. Pročetla a nastudovala jsem neskutečné množství knih a vše, co mě zajímalo jsem si ověřila v praxi. Poznám každý strom, každý keř, každou bylinu. Je to můj život. Vypěstovala jsem a nasadila stovky dřevin. Pomohla vysadit desítky zahrádek a zahrad. Teď se věnuji potravinovým zahradám.

Mnoho občanů to o mě ví a já si dnes uvědomuji, jak jsem jejich vztah k rostlinám ovlivnila. Dnes se mě ptají, když se v obci něco sadí, řeže, kácí, jaký mám na to pohled, co si o tom myslím. Je to výzva, abych o tom popřemýšlela a vytvořila si názor, za kterým si mohu stát.

Takže akáty ve vývozu - údolíčku. Současný stav je v pořádku - stromy přestárlé jsou vyřezány na vyšší pařez s tím, že se zabrání nadměrnému obrůstání u země. Že se nemohou natírat jedem je nad slunce jasné, protože jed se dostane do celé rostliny včetně kořenů, nejen že kontaminuje zem, ale výmladky, které později vyrostou budou znetvořeny a nevhodné k možnému zapěstování náhradních stromů. Slyšela jsem naprosto nesmyslný návrh na balení pařezů do černých pytlů. Je to vycucané z internetu a provádí se to v případě, že porost má být totálně odstraněn a pozemek využit k jiným účelům. Počítá se s tím, že pod pytli výmladky shoří. K tomu je ale nezbytné slunce, ne polostín. Což není náš případ. 

Navrhuji nechat to přírodě, počkat dva i více let. První rok pařezy nebudou nic dělat, druhý rok se objeví výmladky ale ještě nebude možné určit, které odstranit a které ponechat - případně vyvázat ke kůlům, aby se nevylomily. Vzhledem k tomu, že padlo zhruba 25 stromů by to neměl být až takový problém.

I tak mám pocit, že se z toho udělalo zbytečně silné téma. Rozhodně bych se chtěla věnovat jiným, daleko úžasnějším věcem, jako je vybagrování a úprava lomu na kopci Stráž vedle vodárny. Už jsem tam několikrát byla. Vznikne tam překrásný otevřený prostor s vodní hladinou a při troše citlivých úprav nádherné místo k odpočinku, rozjímání nebo piknik s přáteli. Kus přírody, která mezi poli na Hané tolik chybí. Cíl naučné stezky, která vlastně předtím nikam nevedla. 25 let žádám, aby se tomu obec věnovala - bezvýsledně. 

První a jediný průzkum mezi občany Smržic, který proběhl po zvolení starosty Aleše Moskala měl učit priority, kterými se má zastupitelstvo zabývat, mi dal za pravdu. 

Nejsem si jistá, jestli si dokážete představit, jakou práci dá podobný projekt uskutečnit, jak nákladné jsou přípravné práce a následná realizace. Já tvrdím, bude to stát za to. Obec je bohatá, peníze ztrácejí na hodnotě. Ať se staví, tady to má smysl. Nikdy nepochopím škarohlídy z obecního zastupitelstva, kteří nikdy pro žádný projekt nezvednou ruku a mají opačný názor jen proto, že jsou opozice.

Tohle není vysoká politika. Soudím, že zastupitelstvo, ať už je z jakékoliv strany, klidně může dobré věci prosazovat společně. Věřím, že je to možné.

Bohužel je také možné, že si na podzim zvolíme falešné proroky a místo stromů nám budou kolem domů šumět vrtule větrných elektráren. Ale to už není o přírodě, ale o lidské chamtivosti. Jiný příběh.

Vaše spoluobčanka

Jitka Schmittová